Jitka Kostková: Jako matematik máte práci téměr jistou

Datum vydání: 29.09.2020 | Datum importu: 29.09.2020 0:05
Zdroj: Styl pro ženy | Strana 10 | Autor: LENKA HLOUŠKOVÁ
Téma: Akademie věd
AVE: 9 966 € | Tištěný náklad: 78 743 | Prodaný náklad: 44 337 | GRP: 1,03 | Čtenost: 93 026
Vydavatel: Borgis, a.s. | Periodicita: týdeník
Originál CS | Automatický překlad EN DE HU PL FR

Nemohl být přeložen
Poslouchá tvrdou muziku, hraje na elektrickou kytaru, zpívá a leze po skalách. Pracovně se ale roky věnuje matematice. Za výzkum o vektorových polích Jitka Kostková (29) nedávno získala prestižní francouzské vědecké ocenění. „Učíme počítače zanalyzovat informace, jež jim předáváme," vysvětluje mi zjednodušeně, co dělá.

* „Matematika začíná tam, kde mizí čísla," říkává moje kamarádka, matematička. V čem pracovně přemýšlíte?

V písmenkách, obrázkách, pak již ve věcech, symbolech, které vám nejsem ani schopná laicky popsat. Všechno si předem v hlavě opísmenkuji, až poté s tím pracuji... Podobně jako v jiných technických oborech ovšem moje bádání nespočívá v tom, že bych si sedla ke stolu, osm hodin cosi sepisovala, pak šla domů, vypnula hlavu. Naopak. Každému vědci se stává, že se takzvaně zasekne. Má nashromážděná zjištění, data, údaje, jenže neví, co si s nimi počít. Nad řešením pak přemýšlí všude, kde to jde. V metru, při snídani, na skále, kterou leze.

* To s sebou nesete nahoru zápisníček?

Snažím se nápad tam nahoře v hlavě udržet, dokud neslezu na zem. A tahle fáze hledání řešení může trvat i poměrně dlouho. Ukončí ji zpravidla nápad, který k vám dorazí kdykoli. Je-li třeba noc, sednete si ke stolu a pracujete, aby vám nezmizel.

* Cenu Josepha Fouriera za počítačové vědy uděluje francouzské velvyslanectví a firma Atos. Popíšete mi, jaký váš projekt konkrétně porota ocenila?

Chcete to lidsky?

* Prosím.

Řekněme, že sledujete vodu. Ve vodě je překážka a za ní se tvoří víry. Proudění vody můžete v každém bodě popsat rychlostí a směrem. Tím získáte takzvaná vektorová pole. V těchto datech pak chcete hledat zajímavé vzory, například zmiňované víry. Nechcete přitom sledovat jen víry kulaté, ale chcete mít podchycené i jiné: větší, menší, do elipsy. Potřebujete, aby se ve vaší metodě zachytily všechny: bez ohledu na to, jak jsou velké, sešlápnuté, orientované... Vymýšlím tedy popis víru tak, aby byl pořád stejný pro všechny možné varianty.

* A k čemu se tahle vaše metoda dá třeba využít?

K mnoha věcem. Ale přiblížím vám to na karoserii auta. Kolem něj zase proudí vzduch. Může za ním vytvářet víry, jež mohou být nežádoucí. Mimo jiné zpomalují jeho jízdu. V budoucnu by proto můj výzkum mohl pomoci návrhářům karoserií, inženýrům, podobné víry eliminovat. Úpravou karoserie by pak zvýšili rychlost aut a snížili jejich spotřebu. Takhle jsem svůj současný projekt vysvětlovala i v soutěži o Cenu Josepha Fouriera.

* To jste si jednoho dne řekla: mé bádání je dobré, zkusím ji vyhrát?

Ne, mě to ani nenapadlo. S tím, že se mám přihlásit, za mnou přišel můj školitel, profesor Jan Flusser. Odhadl, že mám šanci na úspěch. Poslala jsem pak všechny podklady, které Francouzi chtěli, včetně životopisu, publikovaných článků. Porota z přihlášených projektů vybrala ty nejlepší do finále, v němž následovala online prezentace a na jejím základě určili vítěze, letos spíš vítězky.

* Mluvila jste při představení projektu česky?

Jednou ze stěžejních podmínek vědeckého bádání v mém oboru je znalost angličtiny. Takže jsem mluvila anglicky. Všechny naše výsledky se v angličtině také publikují. Potřebujete ji ke všemu. Třeba k tomu, abyste ten svůj nápad protlačila do dobrého odborného časopisu. To jsou již zmíněné články, které se vám pak započítávají do vědeckého profilu. V našem oboru platí, že musíte nejen na „něco přijít“, ale také to „něco prodat“ tak, aby tomu další lidé, kolegové v oboru, rozuměli. S tímhle vším vám jako studentovi, studentce může pomoci školitel, pedagog. Já jsem měla štěstí, že jsem na takového narazila. A v případě Fourierovy ceny jsem mohla ještě přednášku ve finále vést ve francouzštině, ale tu neovládám.

* Porotu jste přesvědčila, že jste nejlepší. Poté, co jste se dozvěděla výsledky, následovala jen radost, nebo i pocity typu: to jako vážně?

Mně hlavně přišla vtipná skutečnost, že já, matematička, vyhraju soutěž v počítačových vědách. Vlastně mě tohle zjištění zprvu hodně pobavilo.

* Specifický humor je ve vašem oboru vyhlášený. Jak vidím, i vy se smějete ráda.

Směju, to je pravda. Umím ocenit dobrý vtip. Tady mě ale spíše pobavilo, že jsem vlastně „vyfoukla“ cenu informatikům, se kterými trochu soutěžíme. Pro lidi mimo tahle odvětví to asi nebude velký rozdíl, ale my se mezi sebou trochu rozlišujeme, ač naše obory mají hodně společného. Jsem zvyklá pohybovat se a přemýšlet ve spojitém světě, kdežto informatici si svět dělí na menší přihrádky - pixely, nuly a jedničky a tak dále.

* Pojďme zpět k vtipům. Znáte nějaký na matematiky?

Vybavím si ten o Ježibabě a Sněhurce. Znáte ho?

* Ne.

Ježibaba a Sněhurka spolu chodí na střední. Po maturitě jde každá studovat jinam. Ježibaba nastoupí na Matfyz a Sněhurka na ekonomku. Po roce se potkají a Ježibaba se Sněhurky ptá: Tak co, Sněhurko, jsi na ekonomce ta nejkrásnější? Ona jí odpoví: Ne, ale jsem tam ta nejchytřejší. A co ty, Ježibabo, jsi na matematice ta nejchytřejší? Ona odpoví: Ne, ale jsem ta nejkrásnější.

* Uráží vás to?

Ne. Přijde mi to vtipné.

* Vraťme se k letošnímu ročníku Fourierovy ceny, který v Česku zcela ovládly ženy. Přibývá jich ve vašem oboru?

Přibývá. Jak jsem říkala, sama nemám vystudované počítačové vědy, ale aplikovanou matematiku na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské (FJFI) na ČVUT. Když jsem nastupovala do oboru já, byly jsme v ročníku tak dvě. A jelikož na fakultě taky učím, sleduji, jak žen přibývá. Konkrétně v mém oboru byl v loňském druháku poměr mezi ženami a muži tak padesát na padesát. Na celé FJFI studovala v roce 2018 již téměř třetina žen.

* To najednou v sobě objevily matematicko-fyzikální geny?

Dobrá otázka, na niž je těžké odpovědět. Myslím si spíš, že to souvisí s trhem práce, kde je obecně velký zájem o absolventy technických oborů. Mají téměř zajištěnou O O O 0 o o práci. Uvažujete-li tedy kolem maturity nad tím, co dál, jsou jakousi jistotou pro budoucnost. A možná holky s talentem na matematiku nyní více nad tímhle uvažují. Chcete-li k tomu vydělávat velké peníze, 1 to vám technické směry často nabídnou. V případě matematiky můžete jít po promoci mimo jiné do bank nebo jiných finančních institucí, jež vám je skutečně dají.

* Jelikož vás živí Akademie věd ČR, peníze vás k matematice spíš nepřitáhly. Mýlím se?

Nemýlíte. Ale i ta akademie mě uživí poměrně slušně. Nijak nestrádám, i když je má mzda v porovnání se soukromým sektorem jinde. Čímž si na nic nestěžuju, vědu jsem si vybrala sama a ráda... A proč jsem šla na matematiku? Během gymnázia v Kroměříži jsem zjistila, že mi technické vědy nedělají problémy. Přišlo mi logické se na ně při vysokoškolském studiu zaměřit. Vtipné je, že já jsem původně nešla ani na tu matematiku, zajímala mě fyzika. Jenže pak mě přestala bavit, a když jsme později na vysoké dostali skvělého učitele matematiky, bylo rozhodnuto.

* Jak tedy konkrétně zní obor, který jste vystudovala?

Aplikované matematicko-stochastické metody. Jde o jakýsi meziobor s větším důrazem na praxi, na inženýrství, přírodovědu. Zaměřila jsem se na něj od třeťáku. Naše fakulta má totiž tu výhodu, že dva roky na ní studujete jakýsi základ. Až pak si vybíráte své zaměření.

* Podobné vlohy se v rodinách často dědí. Je to i váš případ?

U nás doma se říká, že jsem po dědovi, kterého jsem nepoznala, protože brzy umřel. Byl členem vědecko-technické společnosti. Možná to tak je. Ostatně se říkává, že geny skáčou přes generaci. Jsem tedy asi po dědečkovi. Moje máma učí v mateřské školce, takže si všichni kolem mě mysleli, že budu jednou taky pracovat s dětmi, že budu učitelka. Což mě sice bavilo, ale nedokázala jsem si to jako celoživotní povolání představit.

* Nakonec ale učíte, pokud vím.

Učím již několik let na domovské FJFI a moc ráda. I na doktorát jsem šla proto, že mě právě učení bavilo, což jsem si vyzkoušela již v magisterském studiu. Chtěla bych v tom pokračovat i po ukončení studií v rámci PhD. Doktorát mám obhajovat koncem roku.

* Zůstanete na fakultě?

Jsem zaměstnankyní Akademie věd, takže nemůžu být ještě na fakultě jaksi plnohodnotně. Získám-li doktorát, zůstanu na akademii, kde jsem zaměstnaná v rámci grantu. Jistotu mám díky němu ještě na dva roky. Pak se budu snažit dostat do jiného. V naší branži to takhle funguje. Je to velmi konkurenční prostředí. Nutí vás stále něco vymýšlet, snažit se. Žádnou jistotu plného úvazku nemáte. Jakmile nemáte grant, nápady, nebádáte, nedostanete peníze.

* Je tedy těžké prosadit se ve vašem oboru?

Záleží na situaci, v níž rozhoduje víc věcí. Jako student musíte mít také štěstí na pedagogy, školitele, spolupracovníky. Právě oni vás posouvají připomínkami, podněty dál. Technické vědy jsou v lecčems o vaší osobní pokoře. Už jsem zmínila ten grantový systém. Konkrétní projekt dostane na své jméno sice jeden člověk, ale aby měl výsledky, musí si vhodně zvolit kolegy, aby grant úspěšně dokončil. Systém je takto nastavený celosvětově. Jednotlivá pracoviště mezi sebou často soutěží, jindy úzce spolupracují.

* Podobné prostředí může přinášet i stres. Kde se od něj odreagováváte?

Ve sklepě, kde zpívám s jednou kapelou. Zpěvu se ostatně věnuju odmala, čtyři roky jsem chodila na sólový zpěv, zpívala jsem ve školním sboru. A teď jsem se s touhle zálibou přesunula za kluky do sklepa. Oslovili mě s tím, že je nebaví hrát jen v mužské sestavě. Repertoárem se snažíme vyhovět hudebnímu vkusu všech, kdo přijdou na zkoušku. Třeba já mám ráda tvrdší formu muziky a vedle zpěvu ráda hraju i na elektrickou kytaru.

* Netradiční je také vaše záliba v lezení. Vyrážíte do přírody, nebo do hal?

Střídám to. S lezením jsem začala před šesti lety v halách, na klasických boulderech, k nimž mě přivedl bývalý přítel. V posledních dvou třech letech je za hezkého počasí občas střídám s ferratami. Jezdívám za nimi hlavně do Děčína, kde si každý může vybrat obtížnost, která mu sedí. Máte prostě dvě karabiny, kterými se - jak postupujete - připoutáváte k lanu. Jste zodpovědná za svou bezpečnost. I když já i na ty ferraty jezdívám raději s někým. Je to větší sranda.

* Jak vás tak poslouchám, rozptyl koníčků máte široký.

A to jsem ještě nemluvila o zálibě tvořit cokoli vlastníma rukama, mimo jiné ráda háčkuju. Naopak se nevěnuju zálibám, které jsou dnes považovány za „tradiční“. Plavání, cyklistika, lyže mě nějak minuly. Ale abych vás úplně nemystifikovala, díky kolegům jsem objevila kouzlo běžek. Jezdíváme totiž pravidelně na týdenní zimní školu na Mariánskou u Jáchymova. Přes den jezdíme na lyžích, večer máme přednášky, kde si říkáme, co kdo dělal, na čem pracuje. Akce je sice nepovinná, ale účast na ní je značná. Naše oddělení drží hodně pospolu.

* Opakovaně se mluví o povinné maturitě z matematiky. Jste pro, nebo proti ní? (dlouho přemýšlí) Já ani nevím, jak nyní vypadají maturitní otázky... Nejsem si ani jistá, zda maturitu z matematiky každý potřebuje. Musí kadeřnice vědět, co je integrál? Přeskočím-li ke gymnazistům - i z mé třídy šla většina na humanitní obory, snad polovina skončila na právech. Je tedy otázka, k čemu by i oni potřebovali maturitu z matematiky. Ovlivnila by je při výběru jejich budoucího povolání? Pomohla by jim nějak v životě? Na tyhle otázky odpovědi neznám, proto nemohu jednoznačně na vaši otázku odpovědět.

* Tak vám dám jinou. Kde se vidíte za pět let?

To bych taky ráda věděla. Budu-li chtít ve vědě zůstat, budu muset vyjet na zkušenou do zahraničí. Jen ta Francie, kde jsem díky vítězství ve Fourierově ceně získala měsíční stáž dle výběru, stačit nebude. A jelikož jsem ráda doma, tohle pro mě opravdu bude výzva. Hledáme teď se školitelem francouzské pracoviště, kde dělají podobné věci jako my v Praze. Jisté je, že bych se chtěla do Česka vrátit. Mám tady svůj život, který mám ráda, a nechci ho zahodit. Domov je jen jeden.

***

Každému vědci se stává, že se takzvaně zasekne. Má nashromážděná zjištění, data, údaje, jenže neví, co si s nimi počít. Nad řešením pak přemýšlí všude, kde to jde. V metru, při snídani, na skále, kterou leze V budoucnu by můj výzkum mohl pomoci návrhářům karoserií, inženýrům, podobné víry eliminovat. Úpravou karoserie by pak zvýšili rychlost aut a snížili jejich spotřebu

Foto popis:  Křehká tmavovláska je důkazem toho, že do technických věd razantněji vstupují ženy. V letošním ročníku Ceny Josepha Fouriera získaly tři ceny ze čtyř. Jitce Kostkové tu její předává Vladek Šlezingr, generální ředitel Atosu.
Foto popis:  Zpívá od dětství a ráda. Nyní zkouší v jednom pražském sklepě s kamarády jen tak pro zábavu. „Hudba je relax. Nikde nevystupujeme," směje se.
Foto popis:  S lezením Jitka začínala v halách, na boulderech. Za hezkého počasí je ale střídá s venkovními ferratami ve volné přírodě.
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici