ČESKÉ VĚDKYNĚ A BOJ PROTI PŘEDSUDKŮM

Datum vydání: 19.03.2020 | Datum importu: 19.03.2020 2:02
Zdroj: Marianne | Rubrika: Téma | Strana 64 | Autor: LUCIE SUCHÁ
Téma: Akademie věd | Antonín Holý | Mikrobiologický ústav | Fyzikální ústav | ELI Beamlines | Ústav přístrojové techniky | Gender a věda
AVE: 19 837 € | Tištěný náklad: 50 900 | Prodaný náklad: 32 073 | GRP: 1,91 | Čtenost: 171 868
Vydavatel: Burda Praha, spol. s r.o. | Periodicita: měsíčník
Originál CS | Automatický překlad EN DE HU PL FR

Nemohl být přeložen
ČESKÉ VĚDKYNĚ A BOJ PROTI PŘEDSUDKŮM
Před pár měsíci věnovala Hana Dvořáková, členka týmu profesora Holého, 200 milionů korun na rozvoj české vědy. Výrazných ženských osobností je ale v české vědě mnohem víc. Navzdory faktu, že jim společnost mnohdy hází klacky pod nohy.

Jako dítě seděla před televizí a hltala Star Trek. Vesmírné lodě pohybující se vesmírem, poznávání a zkoumání jiných civilizací, řešení problémů, které ještě nikdo předtím řešit nemusel či nemohl. „Ten svět se mi líbil, tehdy jsem si řekla, že právě v takovém bych chtěla žít,” popisuje vědkyně Hedvika Kadlecová své dětství. Jenže to znamenalo dostat se do světa, kde ženy nejsou příliš vítány. Tedy ne do toho vesmírného, ten byl paradoxně k ženám přívětivější. „Nelze si nevšimnout rovného postavení žen a mužů v celém seriálu. Tehdy mi to přišlo zcela samozřejmé, jak velká to v té době byla novinka, jsem si uvědomila až později,“ říká Hedvika.

ZÁHADA MIZEJÍCÍCH STUDENTEK

V Česku se totiž vysokoškolsky vzdělané ženy záhadně ztrácejí. Ještě na vysoké škole dívky převažují. I když samozřejmě záleží na oborech. Celkově však podle statistik Národního kontaktního centra gender a věda opouští magisterské studium úspěšně 60 procent mladých žen a jen 40 procent mužů. O žebříček výše, v doktorandském studiu, se ale tento poměr takřka zrcadlově obrátí, ženy jsou zastoupeny jen 41 procenty. A na vrcholu, mezi docenty a docentkami, je už jen 26 procent žen, mezi profesory a profesorkami dokonce jen 16 procent žen. Jak si to vysvětlit?
Když Hedvika Kadlecová vyšla z první zkoušky na Matematickofyzikální fakultě Univerzity Karlovy, byla nadšená. Látku uměla skvěle. Písemná zkouška bez chyby a ústní také. Vyšla na chodbu a hned se pochlubila spolužákům. Jeden z nich se na ni podíval a prohlásil: „To jsi ukázala výstřih, ne?“ „Podobných nejapných komentářů jsem slyšela na MFF celou řadu a stejně vždycky zamrazí a dlouho bolí. Na doktorátu jsem zase šla na seminář na fyzikální ústav, kde mě zastavil pán a ptal se, co tam dělám. A já na to, a co vy?“ vzpomíná Hedvika na muže, který ji neomaleně naznačoval, že on je matematik, ale ona jako mladá hezká dívka asi vzdělaná nebude. „Na předsudky narážím stále, ale jen některé si připouštím. Mám svoji bublinu a dnes už hodně věcí ignoruji,“ říká. Nejsou to ale jen předsudky, které odrazují ženy od vědecké kariéry. Na vině je chybějící infrastruktura, například plné školky ve velkých městech, kde právě působí výzkumné ústavy. Nebo krátkodobé smlouvy, které ženy v okamžiku mateřství vyloučí z práce. V určité chvíli si zkrátka nadějné vědkyně musejí vybrat: rodina, nebo výzkum. „Ženy zůstávají velice často v podpůrných profesích, například v oblasti projektového řízení, odděleních komunikace nebo evropské spolupráce. Některé odcházejí do soukromého sektoru, ovšem ne do toho výzkumného. Ten v Česku zaměstnává 40 procent všech výzkumníků, ženy jsou tam ale s 12 procenty zastoupeny naprosto minimálně. Strašně tady plýtváme jejich profesním potenciálem,“ popisuje Marcela Linková, socioložka, která je mimo jiné předsedkyní poradní skupiny Evropské komise a Rady EU, ERAC Standing Working Group on Gender in Research and Innovation.
Statistiky se přitom historicky nelepší, naopak, i přesto, že snad předsudků vůči ženám ubývá, jejich počet ve vědeckých profesích nestoupá, ale naopak klesá. „Když se podíváte na vědecké týmy, nejlepší výsledky mají ty, které jsou smíšené. Ženy pracují jinak. Vnášejí do výzkumu jiný pohled, bývají citlivější a empatičtější,” popisuje Monika Vondráková, předsedkyně Nadačního fondu Neuron. Ten za deset let svého fungování ocenil 85 vědců a vědkyň částkou 75 milionů korun.
Smíšený byl i tým profesora Antonína Holého, který v 90. letech dosáhl zřejmě největšího úspěchu české novodobé vědy. Látky, které tehdy jeho tým vytvořil, jsou nyní součástí léků proti viru HIV či viru hepatitidy typu B. Chemička, která se na jeho tvorbě podílela, je v těchto měsících zřejmě mediálně nejznámější českou vědkyní. Se svým mužem, také chemikem, se totiž Hana Dvořáková rozhodla věnovat 200 milionů korun na rozvoj vědy, konkrétně chemie. Jedná se právě o peníze, které jí proudí z licencí za dodnes používané účinné látky, které tým profesora Holého vyvinul.
Není samozřejmě jedinou českou známou vědkyní. Touha objevovat nepoznané a přicházet na kloub věcem utvářela další život také mikrobioložce Janě Kamanové. Ta právě teď ví něco, co ještě téměř nikdo na světě – poodhalila evoluční změnu proteinu BteA u bakterie černého kašle. „Vždy mě fascinovalo odhalování toho, jak věci fungují. Dostanete nápad a máte svobodu a možnost si jej ověřit,“ popisuje.
A pokud vás zajímá, jak dopadla Hedvika Kadlecová, ona dívka milující Star Trek, tak v ústavu ELI Beamlines v Dolních Břežanech navrhuje experimenty, co v laboratorních podmínkách odhalují vlastnosti vesmíru. Tedy úplně přesně vakua, ale vesmír přece je vakuum. Splnil se jí sen? „Vlastně bych stále nejraději byla výzkumnicí či kapitánkou vesmírné lodi, ale tohle je asi nejvíc, jak se můžu dětskému snu přiblížit,“ směje se.

VĚDKYNĚ, O KTERÝCH BYSTE MĚLI VĚDĚT

HEDVIKA KADLECOVÁ

Pracuje na největším výzkumném fyzikálním projektu v dějinách republiky, ELI Beamlines. V jeho rámci disponuje fyzikální ústav Dolní Břežany největším laserem na světě, který dokáže na okamžik vytvořit nejteplejší místo vesmíru. Díky němu mohou fyzikové a fyzičky ověřit teorie, které odhalí vlastnosti mnoha materiálů. Získala stipendium L’Oréal-UNESCO Pro ženy ve vědě. Co doporučuje dospívajícím dívkám se zájmem o vědu? „Aby si dostatečně dopředu našly obor, který pro ně bude zajímavý a také perspektivní. Myslím tím, aby to byl obor živý a dostatečně populární, aby se v něm mohly dobře vědecky vyvíjet a měly dostatek možností si najít práci, hlásit se o granty a stáže a nemít finanční potíže. Doporučuji riskovat, jít do zahraničí, klidně měnit výrazně obor, zaměření a co nejdříve se hlásit o vedoucí pozice. Také bych doporučila, aby se nedržely té posedlosti dělat vědu jen v akademii, dobrá věda se dá dělat i ve výzkumných centrech či ve firmách.“

JANA KAMANOVÁ

Jana Kamanová pracuje v Mikrobiologickém ústavu Akademie Věd ČR. Studuje mechanismy infekce a kolonizace bakterií Bordetella pertussis, způsobující černý kašel. V minulosti působila na Yaleově univerzitě v Connecticutu, kde se podobným způsobem zabývala bakterií způsobující salmonelózu. Právě odhalení mechanismů interakce bakteriálních patogenů s hostitelem jsou prvním a základním krokem v boji proti nim.
V loňském roce získala prémii Lumina quaeruntur. Jak vnímá ženy ve vědě? „Pokud vás to baví, nenechte se ovlivnit tím, co vám říkají ostatní. Moje maminka neměla ráda, když jsem opakovala něco, co mi někde řekli – jestli ostatní půjdou skočit z mostu, ty půjdeš taky? Věřte zkrátka samy sobě a svému úsudku. Ten, kdo mění svět, vždy věří sám v sebe. Neposlouchá, co mu vnucuje okolí.

ŠÁRKA MIKMEKOVÁ

Pracuje v Ústavu přístrojové techniky Akademie věd ČR. Odhaluje strukturu oceli novou metodou mikroskopie, která na tyto materiály až dosud nebyla aplikována.
Zavedla ji v Japonsku, kde působila, a později také v České republice. Díky odhalení struktury těchto materiálů se mohou vlastnosti oceli vylepšovat pro účely průmyslu. Co doporučuje začínajícím vědkyním? „Vyberte si obor, který vás nejen baví, ale zároveň i naplňuje a má potenciál stát se vaší vášní. Tvrdě na sobě pracujte, buďte na sebe co nejpřísnější a jděte za svým cílem. Využijte každou studijní či pracovní nabídku ze zahraničí, rozšíříte si obzory a posunete se dál. Nebojte se neúspěchu a hlavně, nikdy to nevzdávejte.

V Česku se záhadně ZTRÁCEJÍ vysokoškolsky VZDĚLANÉ ŽENY. Magisterské studium dokončí 60 % žen a 40 % mužů. Na vrcholu, mezi docenty a docentkami, je už jen 26 % žen a mezi profesory a profesorkami dokonce jen 16 %.

Foto autor:  FOTO: SHUTTERSTOCK, JANA PLAVEC
Foto popis:  „Až budu velká, budu kosmonautka. A pak půjdu na mateřskou a vrátím se na nějakou podřadnou pozici. Nebo ne?“
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici