Byla chyba rušit opatření. Vláda podlehla tlaku lékařských celebrit

Datum vydání: 07.10.2020 | Datum importu: 07.10.2020 2:22
Zdroj: Hospodářské noviny | Rubrika: Události | Strana 4 | Autor: Viktor Votruba
Téma: Akademie věd | Ústav molekulární genetiky | RVVI
AVE: 10 043 € | Tištěný náklad: 25 253 | Prodaný náklad: 30 128 | GRP: 1,62 | Čtenost: 145 603
Vydavatel: Economia, a.s. | Periodicita: deník
Originál CS | Automatický překlad EN DE HU PL FR

Nemohl být přeložen
Zrušení všech protiepidemických opatření v průběhu léta bylo podle imunologa Václava Hořejšího až trestuhodným pochybením. Za to, že pandemie koronaviru v Česku nabrala na síle, dává vinu skupině několika mediálně oblíbených lékařů různých specializací, kteří virus zlehčují. Profesor Hořejší se posledních pětatřicet let systematicky věnuje objevování různých povrchových molekul lidských bílých krvinek. Před šesti lety získal za svou vědeckou práci od prezidenta republiky medaili Za zásluhy. Nyní je nominován na nejvyšší ocenění v oblasti vědy a výzkumu, Národní cenu vlády Česká hlava 2020.

* HN: V poslední době se často vyjadřujete k onemocnění covid-19. Věnujete se mu i ve své vědecké práci?

Žádnou vědeckou práci na toto téma nedělám. Vyjadřuji se k němu, protože mě novináři sami oslovují. Vědí, že jsem imunolog a na univerzitě přes 30 let imunologii přednáším, tedy o tom něco vím. Ve skutečnosti nejsou koronaviry nic moc složitého.

* HN: Kvůli pandemii jste se dočasně izoloval na chalupě. Berete tedy koronavirus hodně vážně?

Samozřejmě beru. Bohužel mnoho lidí, například několik mediálně oblíbených lékařů, jako profesor Jan Pirk nebo stomatolog Roman Šmucler, tuto infekci naprosto nezodpovědně zlehčuje. Vyjadřují se k tomu, aniž by to byli imunologové, vakcinologové, epidemiologové nebo infektologové. Například v souvislosti s jarní vlnou říkají, že protiepidemická opatření byla naprosto přehnaná. Počet mrtvých lidí srovnávají s počty úmrtí na nádory nebo i na chřipku. Nechápu, jak inteligentní lidé mohou něco takového říkat.

* HN: V tom, že tu nebyl příliš vysoký počet úmrtí, mají ale pravdu.

To, že úmrtí bylo tak málo, je přece právě tím, že byla nasazena účinná protiepidemická opatření. Tito lidé by asi byli ochotni uznat vážnost situace až v momentě, když bychom měli desetitisíce mrtvých.

* HN: Nedávno jste uvedl, že zrušení protiepidemických opatření v průběhu léta považujete až za trestuhodné pochybení. Měli jsme podle vás nosit roušky ve vnitřních prostorách i v průběhu léta?

Určitě. Za velkou chybu považuji to, že se od 1. července zrušila všechna opatření. To v žádné jiné zemi nenastalo. Měli jsme to udělat podobně jako jiné země. Málo se například ví, že ve Švédsku po celou dobu, i přes léto, platil zákaz shromažďování více než 50 lidí a silně doporučeno bylo nosit ve vnitřních prostorách roušky. To, že tam přistoupili k promořování a nic nezakazovali, jsou mýty.

* HN: Kdo by za to podle vás až trestuhodné zrušení protiepidemických opatření měl nést odpovědnost?

Nedával bych velkou vinu vládě. Musí brát v úvahu všechny aspekty a to je docela těžké. Zodpovědní činitelé se nechali ukolébat tím, že to na jaře dopadlo výborně. Nedivím se politikům, že chtěli lidem ulevit. Když už ale v srpnu začalo být vidět, že se situace zhoršuje, tak se objevilo pár mediálně oblíbených lékařů nebo třeba rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima, kteří všechno zlehčovali a vládě doporučovali, ať už nezasahuje.

* HN: Vinu tedy dáváte těmto nezodpovědným lékařům?

Ano. Chápu vládu, že tomu podlehla. Zodpovědné jsou za to právě tyto celebrity, které epidemiologii nerozumí.

* HN: Často slýchám názor, že se s koronavirem stejně každý jednou setká, je to jen otázka času. Co si o tom myslíte?

Samozřejmě to tak může být. Jsme ale v situaci, kdy se s ním podle studií setkalo jen několik málo procent populace. Kdybychom rozvolnili všechna opatření a nechali mu volný průběh, tak by se s ním během půl roku setkal každý a jen v Česku by zemřelo několik desítek tisíc lidí. Tento přístup ale snad nepřichází v úvahu. Nikde na světě se neuplatňuje.

* HN: Jaké je tedy řešení?

Vyřeší to až vakcína. Jakmile budeme očkovaní, tak budeme imunní, jako bychom prodělali samotnou infekci, ale bez rizika vážného průběhu.

* HN: V Česku se koncem dubna dělala velká studie promořenosti. Některými odborníky byla kritizovaná, protože podle nich nesledovala správné hodnoty imunitního systému. Byla vůbec k něčemu?

Myslím si, že žádný velký význam neměla. Využila málo citlivé, „papírkové“ rychlotesty na přítomnost protilátek. Na dvou místech se pak ještě dělaly studie využívající citlivější metodu ELISA. Tam jim vyšla promořenost několikanásobně větší, ale stále to byla nízká procenta. Při takto nízké promořenosti je to celkem k ničemu. Studie nám jen řekla, že nemá cenu se spoléhat na kolektivní imunitu, protože k ní máme daleko. Protilátky proti viru, tedy imunitu, by muselo mít kolem 70 procent obyvatel, aby bylo možné účinně zabránit šíření virové infekce (podle studie promořenosti se do dubna s virem setkalo necelé procento lidí, pozn. red.).

* HN: Poukazovalo se také na to, že nebyla zjišťována buněčná imunita, která se s infekcí často vypořádá.

Ano, chránit nás mohou nejen protilátky, ale i buněčná imunita, která je založena hlavně na takzvaných T-lymfocytech. To je imunitní odpověď, která je velice charakteristická právě pro virová onemocnění. Existuje již řada studií, které ukazují, že i lidé, kteří infekcí prošli a nemají detekovatelné protilátky, mají známky imunity založené na T-lymfocytech.

* HN: Buněčnou imunitu lze zjistit?

Pomocí laboratorních testů lze prokázat takzvané paměťové T-lymfocyty specifické pro daný virus. Ty svědčí o tom, že se organismus s virem setkal a vypořádal se s ním díky buněčné imunitě. Tyto testy jsou ale technicky mnohem náročnější než ty protilátkové, a tak se zatím neprovádějí rutinně ve velkém měřítku.

* HN: Jaké další zbraně náš imunitní systém má?

Rychlou zbraní jsou látky zvané interferony. Když je nějaká buňka infikována virem, začne produkovat interferony. Jejich základní úlohou je informovat okolní buňky o infekci. Ty si rychle navodí jakýsi antivirový stav a pro viry je pak mnohem těžší do nich proniknout. Pokud se jim buňky i přesto neubrání, teprve potom – a to s docela velkým odstupem – nastupují další zbraně imunitního systému. To jsou ty různé protilátky a T-lymfocyty.

* HN: Kdy nastoupí první protilátky?

Prví protilátky, konkrétně IgM, se objeví za tři až čtyři dny od nákazy. Ty skutečně kvalitní protilátky IgG vzniknou až s odstupem nejméně deseti dní. Nelze tedy spoléhat jen na ně. Daleko důležitější jsou ty primitivnější první prvky obrany. Hlavní význam protilátek a T-lymfocytů je v tom, že během jejich působení dochází k tvorbě buněk, které si konkrétní patogen zapamatují. Jakmile se s ním organismus v budoucnu zase setká, začnou se tyto paměťové buňky velmi rychle množit a produkovat protilátky. Slouží tedy jako obrana proti opakování infekce. To je jejich hlavní význam.

* HN: Je z pohledu vašeho oboru molekulární imunologie koronavirus v něčem zajímavý?

Tato skupina virů je z imunologického hlediska částečně prozkoumaná. V lidské populaci běžně kolují čtyři koronaviry a vyvolávají mírná respirační onemocnění, kterým říkáme nachlazení nebo viróza. Velká pozornost jim ale zatím nebyla věnována, právě proto, že nevyvolávají příliš závažná onemocnění. Pak jsou ale dva koronaviry, které velmi závažná onemocnění vyvolávají: SARS a MERS. První spustil epidemii před 17 lety ve východní Asii. MERS se objevil o několik let později na Středním východě, kde se na člověka přenášel z velbloudů. Byly to nebezpečné patogeny. Z epidemiologického hlediska je nynější virus SARS-CoV-2 zrádný hlavně v tom, že se jeho symptomy projeví se dvou- až třídenním odstupem od doby, kdy je člověk infekční. To je velmi problematické a zvláštní.

* HN: Se čtyřmi nám dříve známými koronaviry prý lidé žijí už několik set let, je to tak?

Spíše tisíce let. U jednoho z nich se ale předpokládá, že do naší populace pronikl možná až někdy koncem devatenáctého století. Tehdy proběhla epidemie takové divné chřipky, a tak se spekuluje o tom, že to byl právě jeden z těch čtyř nám už dříve známých koronavirů.

* HN: Lze předpokládat, že se SARS-CoV-2 k těmto čtyřem koronavirům zařadí a bude také způsobovat jen lehké respirační choroby?

To je docela pravděpodobné. Ten proces ale bude trvat docela dlouho, takže se na to nemůžeme spoléhat. Může to trvat sto let či déle.

* HN: Zmiňoval jste, že velkou nadějí je vakcína. Budete jedním z prvních, kteří se nechají naočkovat?

Jakmile to bude možné, tak se nechám očkovat. Zrovna dnes (minulý týden ve čtvrtek, pozn. red.) jsem se nechal naočkovat proti chřipce, jako ostatně každoročně.

VĚDECKÁ PRÁCE Posledních 35 let se Václav Hořejší věnuje objevování a charakterizaci různých povrchových molekul lidských bílých krvinek. Když s tím začal, nebylo o tom prakticky nic známo. Paralelně s jinými vědeckými skupinami ve světě objevil jeho tým asi 10 takových molekul, z nichž některé jsou důležité pro fungování buněk imunitního systému. Současně s tím zkoumal, jaké mají tyto molekuly funkce a strukturu. Vyvíjel nástroje pro jejich charakterizaci, kterými jsou monoklonální protilátky. Laboratorně produkované protilátky oproti přirozeným protilátkám mají řadu výhod. Jsou to nepostradatelné výzkumné nástroje, ale využívají se i pro klinickou diagnostiku a léčbu některých nádorových a autoimunitních onemocnění. Využívají se také při detekci těhotenských hormonů nebo virových antigenů, například ze vzorku krve. Jedná se o známé papírkové testy, na nichž se objevují barevné proužky.

Foto autor:  Foto: Adéla Leinweberová / 100vědců
Foto popis:  Václav Hořejší (70) Patří k předním českým imunologům. V roce 2000 získal v tomto oboru profesuru. Je držitelem několika ocenění. V roce 2014 převzal z rukou prezidenta republiky medaili Za zásluhy. Minulý týden jej vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace nominovala na nejvyšší ocenění v oblasti vědy a výzkumu, Národní cenu vlády Česká hlava. Udělována je za celoživotní vědeckou práci. O laureátovi rozhodne vláda. Václav Hořejší vystudoval obor chemie na Přírodovědecké fakultě UK. Posléze se stal vědeckým pracovníkem Ústavu molekulární genetiky Akademie věd, kde působí dodnes. V letech 2005–2017 ústav vedl.
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici
Nemohl být zobrazen
Není k dispozici